Po dlouhém snění a plánování jsme se konečně dočkali domácího mistrovství Evropy v kubbu a dokonce rovnou téměř za “barákem” v Hradci Králové. Zdejší Šimkovy sady se ukázaly jako perfektní zázemí pro uspořádání největšího turnaje v historii této vikingské hry, když dorazilo přes 400 hráčů ze 14 zemí. Takovou akci jsme si nemohli nechat ujít a zúčastnili se v hojném počtu. 
Celý program začal v první červencový čtvrtek a naši členové se alespoň částečně zapojili do příprav. Před zahájením kubbového šílenství jsme se ještě stihli sejít u klubového obědu a navodit dobrou atmosféru. Pak už se šlo na věc, nejdříve trénink a následně zahajovací ceremoniál, při kterém se finálová aréna zaplnila zástupci ze všech zemí.
Prvním z turnajů byli jednotlivci, kde jsme měli hned 9 želízek v ohni a neuvěřitelnou konkurenci 280 hráčů. Po úvodním rozhozu se to všechno rozběhlo a na 140 hřištích rychle hráči vypadali jako pracující mravenci. Základní část se hrála na 8 kol a rychle se i naši hráči rozdělili na pořadí hřišť, které vypovídá o jejich aktuální kvalitě. Do play-off nelítostně postupovalo jen 32 nejlepších hráčů a je až neuvěřitelné, že se to povedlo třem našim hráčů z Našrotu (Hajas, Karel a Guču), navíc Hajas ze 3. místa a Guču ze 4. místa. Avšak o dobré umístění se snažili ve dvou dohrávajicích kolech i ostatní hráči pro nominaci do turnaje 6v6, což se po dobrém výkonu podařilo Ondřejovi Kubešovi (62. místo). 
Na řadu tedy přišly vyřazovací boje, ve kterých Karlos i Hajásek dostali českého soupeře. Hajáskovi se v úvodu zápasu proti dobře hrajícímu Karlovi Röhrichovi nedařilo, ale nakonec otočil nepříznivý průběh zápasu ve svůj prospěch. Třísetovou bitvu si střihl i Karlos proti zkušenému Petrovi Slezákovi a bohužel nedokázal hrát svou hru, která by ho dohnala k vítězství. Stejný soupeř pak čekal ve čtvrtfinále na Hajáska, který po skvělém výkonu i nakonec dvou prohozech na krále postoupil dále. Mezi tím se na hřišti pral i Guču a postupně smázl německého i dva švýcarské soky. Tím pádem se stalo něco neskutečného a náš klub měl v aréně dva zástupce v semifinálových zápasech, naštěstí ne proti sobě. 
Ochozy arény se rychle zaplnily českými fanoušky a i za pomocí bubnů se vytvořila neuvěřitelná elektrizující domácí atmosféra. Guču nastoupil proti švýcarskému Marcu Binderovi, který Našrot vloni okradl se svým týmem Breitizone o bronzové medaile na EKC a po famózním výkonu ho smetl 3:0, čímž se dostal do finále. I Hajásek měl Joakimu Ekelöfovi co oplácet, protože právě proti němu nedostal vloni v osmifinále žádnou šanci a v turnaji skončil. Tentokrát to byla úplně jiná písnička a po vyrovnaném průběhu musel o vítězi rozhodnout až pátý set. V tom se ukázaly pověstné kvality švédské kubbové legendy, která i za pomocí doublu, dokázala zvítězit. Nutno podotknout, že Hajásek se v úvodu semifinále dvakrát dobrovolně přiznal ke spornému nedovolenému hodu, aniž by ho soupeř hlásil. Tím nám opět ukázal, jaký je to fair-play hráč a chce zvítězit pouze čestným způsobem. Patří mu tak velký respekt. 
Bohužel v souboji poražených se ani tentokrát Hajáskovi přes skvělou hru nepodařilo soupeře porazit a bral konečné čtvrté místo. Současně se hrálo i finále, kde se Guču snažil o zázrak v podobě zisku mistra Evropy. Byl to neuvěřitelný zážitek sledovat, jakým stylem hraje – perfektní a bezchybné náhozy, střídaly skvělé shozy předních kubbů i povedené série u těch zadních. Švéd Ekelöf jakoby se rozsypal a tvořil zbytečné chyby, dokonce čtyřikrát si ani nedokázal opravit nához. Tohle vše nasvědčovalo tomu, že třikrát krále shodil náš Petr Forst a stal se tak oprávněně nejlepším evropským hráčem kubbu pro rok 2024. Po zádech mu musel běhat mráz, když celá aréna skandovala jeho jméno a mohl si užívat zasloužených ovací. 
Velký dík patří všem našim hráčům za předvedené výkony, ať už se celkově umístili na jakémkoliv místě. Poděkování musí mířit i všem podporovatelům a hlavně těm aktivním v aréně, protože takovou atmosféru se mnohdy nepovede vytvořit ani na velkých hokejových nebo fotbalových zápasech.
