Náš klub měl v úvodním roce v plánu představit veřejnosti netradiční sporty a uspořádat turnaje pro začátečníky. To se ale trochu změnilo po vstupu nových členů, kterým se letos povedlo ovládnout všechny kubbové turnaje v ČR a my museli začít přemýšlet, jak je podpořit v cestě na vrchol. V interní anketě klubu o nejúspěšnějšího člena za tento rok zvítězil dokonce jeden z nich – Petr Forst.
Jak se tvořil už legendární tým Našrot a co přivedlo Gučana k jeho přezdívce nebo ke kubbu? Petr nám na vše odpověděl.
Kde se vzala tvoje přezdívka Guču?
Přezdívku Guču jsem podědil po tátovi. V jeho dětském věku běžela v televizi pohádka, kterou všichni známe – Včelka Mája, ale v polštině. Postava Vilíka se v polštině nazývá Gucio a vyslovuje Gůčo. Jeho kamarád, se kterým trávil nejvíce času v této době, měl přezdívku Mája, zkomolenina jeho příjmení Marek. Přišlo jim to tak vtipné, že mu tak začali říkat. Mája a Gučo. Mně vlastně takhle začal říkat tátův kamarád, když mi bylo asi 14 let. Chytilo se to strašně rychle a vzniklo hodně zkomolenin, například Gučan, Guči, Guču. Dnes už mi z kamarádů doopravdy skoro nikdo neřekne jinak. Mám ještě jednu přezdívku a to Forstík, ale tou mě osloví doopravdy málo kdo.
Co nebo kdo tě vlastně přivedl ke kubbu?
To je strašně dlouhý příběh. Někdy před 8 lety jsme s partou kamarádů začali pravidelně jezdit na pivko na staré koupaliště v Jaroměři, klidně i 4x týdně. V té době to tam vypadalo úplně jinak než je tomu teď, seděli jsme vždy u jednoho stolu a hned přes zábradlí furt někdo hrál nějakou hru a kolem bylo strašně moc lidí. Lidi fandili, popíjeli, byli veselí a doopravdy tam vydrželi třeba do 23 hodiny. Hráli dokonce i pod umělým osvětlením. Říkali jsme si co je to za blbost, jak je to může bavit. Jednoho dne se nás zeptali, zda si s nimi nezahrajeme o pivo. Jednou jsme prohráli, podruhé, potřetí a pak jsme to radši vzdali. Toto byl můj první kontakt s tímto sportem.
O pár měsíců později k nám přivezl na Nový Ples tuto hru Petr Slezák, v té době ještě hospodský u nás v boudě. Ten mě k tomuto sportu přivedl a vysvětlil základy. Takže ano, díky Petrovi jsem tam, kde jsem a neskončil jsem ve fotbalové pralesní lize. Petra do dnes můžete potkávat na turnajích.
Jak vnímáš kubbovou komunitu a jaká bývá atmosféra na turnajích?
kubbová komunita je taková jedna velká rodina. Jinak bych to nepopsal. Na hřišti jsme velcí rivalové, mimo hřiště přátelé. Kubb získává nováčky hlavně kvůli fajn atmosféře při turnaji a hrají hi příjemní lidé, se kterýma můžete mluvit otevřeně o všem i společně se zasmát. Samozřejmě, že se najdou i hráči s nosem nahoru, ale ty bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. V ČR je tak kolem 500 aktivních hráčů, o kterých vím. Myslím si ,že komunita trošku stagnovala tak 3 roky nazpět, ale po příchodu Police nad Metují se zase o kus rozrostla a každým turnajem potkáváme další a další hráče, možná to pro nás jsou budoucí rivalové.
Atmosféra na turnajích, jak jsem psal s touto komunitou, nemůže být jiná než strašně fajn. Určitě postupem času, kdy se turnaj blíží ke konci nervozita stoupá, jde do tuhého, ale to nic nemění. Po turnaji si spolu všichni zase sedneme a pokecáme, probereme co kdo zahrál dobře, špatně, nebo proč. Po turnaji totiž zůstává do dalšího dne plno hráčů a týmů, není to jako u jiných sportů, že se sbalí a jedou po vyřazení domů. V kubbu jsem našel spoustu přátel.
Jak se tvořil tým Našrot a jeho aktuální složení?
Jsem náplava hlásím předem! Tým Našrot založil Karel Souček a Honza Hejcman.
Bylo to hned při jejich první účasti na turnaji na Novém Plese. Seděli jsme u stolu a kluci nevěděli jak se budou jmenovat, tak jsem jim řekl, ať se jmenují Našrot a název převezmou z naší pětičlenné oslavy narozenin pro asi 130 kamarádů, kterou jsme takto pojmenovali. V té době jsem byl členem Nothing teamu s Ríšou Šrámkem.
Složení se postupem času měnilo, po pár turnajích odešel Honza a mně odešel Ríša.
S Karlem jsme to dali dohromady a přidal se k nám Kuba Krejčí. Takto vznikla první trojice se kterou jsme se účastnili MČR v Brně. Myslím si, že nějako po MČR nás opustil Kuba, protože začal jezdit s kamionem a neměl čas na trénink. Narychlo jsme si vychovali dalšího spoluhráče, úplného nováčka a to Dominika Holce. S ním nám to 2 sezóny klapalo, ale Dominik ztratil motivaci a skončil se slovy, že ho to už nebaví. Pro nás složitá situace a z neštěstí ve štěstí se rozpadl tým Patrikovi Velcovi, tak jsme mu položili nabídku, která se neodmítá. Nabídka zněla: ,,Chceš hrát v budoucím nejlepším týmu republiky ?,, Toto byla poslední změna v týmu a hlásím, že se žádná další nechystá, jádro je každým rokem pevnější, vyzrálejší.
Čemu dáváš za příčinu, že jste se dokázali dostat mezi špičku týmů v republice?
Řekl bych, že základ je doopravdy jednoduchý, zdravá konkurence v týmu a chuť něco dokázat. Veliká porce tréninků a speciální tréninkové metody. Motivace a cíle, které si každý rok dáváme. Vymýšlení vlastních taktik, které fungují opravdu skvěle.
Tím bych chtěl říci, že když dáme hlavy dohromady, tak nad hrou přemýšlíme úplně jinak než 99% kubbařů. Ta naše chemie nám hodně pomohla. Dle mého nám pomáhá i přístup ke hře jako takové. Osobně jsem prostřídal už všechny pozice v týmu, od předkaře po univerzála a čuchl jsem i k zadkařovi, což znamená, že se dokážeme s kluky bavit a říci si, jak co budeme hrát, aby to pro nás přineslo co nejvíce ovoce. Hledali jsme se, až jsme se našli? Ne to určitě ne, spíše jsme hledali, až jsme na sebe zbyli (každý jsme pozůstatek svého týmu).
Jaký byl váš důvod ke vstupu do Klubu netradičních sportovců?
Těžko se to popisuje, z prve to byl prostě a jenom pocit, jaký by to mohlo být. Několikaměsíční váhání a diskutování mezi námi třemi. Říkali jsme si, proč by měli být na jednom místě dvě organizace, kterým jde o jedno a to samé. Nám se klubová základna začala rozpadat a vedení mělo padnout na naši hlavu. Na to z nás neměl nikdo chuť, náladu a ani čas. Proto jsem kontaktoval Klub netradičních sportovců a začali jsme si z lehka dopisovat, jako když začínáte randit s nějakou slečnou, haha.
Já jsem viděl a stále vidím v tomto klubu obrovský potenciál. Tato vidina rozhodla se shledat a zkusit to. Po našem shledání bylo vše jasné a my jsme nadšeni, že můžeme být členy tohoto klubu. Teď, když se na to podívám zpětně, byl to ten nejlepší krok, který jsme udělali a to jsme teprve na začátku.
Důvod vstupu? Hledali jsme stejně zapálený lidi do něčeho co máme společně rádi a zde jsme to našli.
Kdybys zhodnotil letošní sezónu, najdeš v ní nějaké nedokonalosti nebo vše klapalo podle představy?
Letošní sezóna byla povedená, podařilo se nám utrhnout rekord vyhraných turnajů, po čtvrté za sebou vyhrát MČR trojic, obhájit titul MČR šestičlenných týmů, mně se povedlo vyhrát MČR jednotlivců a do toho získat poprvé titul Krále penalt. Co víc si přát? Sice to byla sezóna pro nás jedna z nejúspěšnějších, tak těch nedokonalostí bylo až až.
Herně? Je čím dál těžší se motivovat a posouvat na české scéně. Pro tuto sezónu jsme si dali za cíl posunout se v univerzalitě, což se nám povedlo, ale měli jsme hodně herních výpadků, naštěstí se nám to nevymstilo a vždy jsme se dokázali hecnout a chyby napravit. Tyto výpadky, kdy na nás padla deka zapříčinila změna stylu a taktiky hry, na kterou jsme přešli z důvodu cílů v Evropě pro nadcházející léta. Poté o značně menší tréninkové nasazení, protože turnaje, na které jsme se připravovali a nás motivovali, nám zrušili. Ale abych nebyl kritický, značně jsme se posunuli a těšíme se na sezónu 2022, která bude pro nás zkouškou a věříme, že veškerou přípravu zúročíme.
Jaké máte vyhlídky a cíle do nadcházejícího roku 2022?
Chtěli bychom se zaměřit na zahraniční turnaje. Láká nás cesta do Wismaru (Německo), Leuggernu (Švýcarsko), Berlína (Německo), Linzu a Regau (oboje Rakousko). Osobně bych chtěl jet i do Schinghardu, bohužel naši sousedé z Německa stále hrají většinu turnajů na neoficiálních malých sadách. Samozřejmě se chceme účastnit i našich českých turnajů jako je například Husinec Kubb Open, Rudimov Grand Prix a MČR všech kategorií. Chceme si udělat i vlastní turnaj na Novém Plese, jen ještě nevíme jak ho pojmenujeme.
Cíl je jediný a to řádně reprezentovat Českou Republiku a KNS v zahraničí. Budeme se připravovat na atak bedny na ME 2022 konaném ve Wismaru. Byl by to sen.
Které další netradiční sporty provozující náš klub tě oslovily?
Jsou to dva sporty – kanjam a mölkky. Zúčastnili jsme se turnajů, kde žádnou ostudu neudělali. Dokonce jsme i vyhráli turnaj o Zlatou mölklu. Kdybych si ale měl vybrat mezi těmito sporty, kanjam je pro mě nejatraktivnější a tomu bych se chtěl začít více věnovat. Co bych si chtěl zkusit je discgolf, sebrat se, jet s partou lidí někam na hřiště a prožít tam hezké odpoledne plné létajících talířů.
